Zdeněk Ježek: Skácel bez Skácela

Z jižního svahu pod hradem Špilberk už shlíží na Brno zbrusu nová hlava Jana Skácela. Je vskutku velkorozměrná – má asi dva metry na výšku – a lézt se na ni bude určitě snadněji než na Jošta.

Úterní odhalovací ceremoniál měl vše, co by měl mít (snad kromě chlebíčků se šunkou): úvodní sólo na pozoun, projev politika (náměstka), projev odborníka (badatele), projev autora, dvě lidové písně (housle a zpěv). Politik a autor velmi děkovali a pak již následovalo slavnostní strhnutí prostěradla, čímž byla socha uvedena v život.

S ohledem na orientaci Skácelovy dvoumetrové hlavy padla několikrát během proslovů věta, že se můžeme skrze Skácela dívat na staré Brno. Doslovné chápání tohoto jinotaje umožňuje materiál, z něhož je socha vytvořena: duté, a tedy průhledné nerezové trubičky, díky nimž Skácel vypadá jako deus ex machina – z tisíce malých strojů složená tvář, kterou se slepý Neo v posledním dílu trilogie Matrix snažil přesvědčit, aby zastavila útok na Zion.

Stejně jako Neo neviděl hlavu, s níž mluvil, ani ze Špilberku nelze vlastně vidět Brno „skrze Skácela“. Můžeme se sice dívat skrze trubičky, ale je snad pro nás autorem spisovatelovo tělo, nebo spíš to, čím s námi komunikuje, tedy jeho dílo?

V průběhu odhalování sochy nezazněla ani jedna Skácelova báseň, ani jeden verš. Na podstavci sochy jsou sice vyryta čtyři slova, která odkazují k jeho dílu… Ale abychom jim porozuměli, musíme už dílo znát, jinak by nám slova „dětství, ticho, krajina, smrt“ nejspíš vůbec nic neřekla. Vytvořit sochu básníkovi muselo mít nějaký důvod – a tím důvodem mohla být jedině jeho tvorba. Oddělí-li se hlava autora od jeho díla, najednou je socha bezdůvodná.

Je vůbec možné mluvit o básníkovi, když nezazní jeho verše? Nedochází pouze k jeho fetišizaci, k ustrnutí a zakonzervování obrazu „velkého moravského básníka“, jehož každý zná jménem, ale nikdo ho nečte?

Skácelova tvář se bude dívat na Brno, dokud nezrezne (což nejspíš chvíli potrvá, když je nerezová), časem ji možná osídlí drobný hmyz, ty nejmenší a nejhůře čistitelné prostory se postupně zanesou nepořádkem. Poezie ale bude u Skácelovy hlavy stále chybět.

Zdeněk Ježek

Zdroj fotografie zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *