Staré příběhy je potřeba převyprávět nové generaci atraktivním způsobem

Jorik Jakubisko a Kateřina Štursová – autoři námětu Komiksové Kytice a projektu Český Grimm – se rozpovídali o průběhu vzniku celého díla v pražské kavárně Café Louvre. Hovoří mimo to také o stavu současné váhy umění ve společnosti a o tom, jakou cestou přivést moderního čtenáře k literatuře.

Kateřina pracovala několik let v hudebním nakladatelství Universal Music a také v distribuční společnosti Bontonfilm. Na podzim roku 2014 začala pracovat v produkční společnosti Jakubisko film, kde se seznámila s Jorikem, který ve filmové produkci dříve působil. V současné době je Jorik studentem doktorského studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde pracuje s projektem Český Grimm v kontextu transmediality. Před tím studoval na Fakultě humanitních studií UK obor Elektronická kultura a sémiotika. Na základě studijních poznatků došli společně k nápadu interpretovat Kytici do komiksové podoby.

Komiksová Kytice byla vydána v druhé polovině roku 2016, je tedy na světě už nějakou dobu. Jak vůbec celá idea projektu vznikla?

Kateřina: Měli jsme několik nápadů týkajících se převyprávění klasického příběhu. Nakonec jsme si vybrali přepis do komiksové podoby. Původně jsme chtěli pracovat s jiným tématem a až v průběhu kreativního vývoje nás napadlo, že by bylo pěkné zpracovat Kytici. Pro výběr látky rozhodl i fakt, že se blížilo 15. výročí premiéry filmové Kytice (režie F. A. Brabec, 2000), která předkládala poněkud romantické zabarvení balad. V originále mají verše Erbenovy Kytice spíše hororový nádech a našim cílem bylo zachovat tuto linku i v komiksové verzi.

Jorik: Tato kacířská myšlenka vznikla už na začátku roku 2015 a realizace celého projektu trvala skoro dva roky. Kromě jubilea filmové Kytice nás inspirovaly také 205. narozeniny K. J. Erbena a rozhodli jsme se mu dát tento krásný dárek. Při zpracovávání látky jsme zjistili, že Kytice měla mít původně jinou podobu. Autor ji plánoval vydat s nedokončenou baladou Svatojánská noc, jejíž fragmenty jsme dohledali v archivu Památníku národního písemnictví. Vznikla tak pro nás zajímavá výzva – přivést k životu Komiksovou Kytici podle původní koncepce.

Dominik Miklušák – Svatojanská noc

Dílo vyšlo v rámci nakladatelství Transmedialist v edici Český Grimm. Proč právě tento název? Není škoda tak výrazné jméno české literatury schovávat pod bratry Grimmy?

Jorik: V Erbenově korespondenci a jeho poznámkách dochovaných v Památníku národního písemnictví se přímo píše, že se bratry Grimmy inspiroval. Proto nás napadlo toto propojení. Ambicí našeho projektu je mimo jiné exportovat produkt do zahraničí. Z toho důvodu jsme látku a tematiku formulovali tak, aby byla srozumitelná i pro někoho, kdo Erbena nezná.

Kateřina: Ono se to vlastně nabízí. Grimmové, stejně jako Erben, sbírali lidovou slovesnost ve formě pohádek a příběhů. Erben vše archivoval; v jeho kartotéce jsme našli výpisky o tématech, které bratři Grimmové publikovali. Každá země má své bratry Grimmy. Devatenácté století a období romantismu vybízelo k návratu ke kořenům, a to je také důvod, proč jsme projekt takto nazvali.

Komiksová Kytice je bezpochyby dílem netradičním. Myslíte si, že právě tohle je nejvhodnější způsob, jak zprostředkovat kultovní text české literatury modernímu čtenáři?

Kateřina: Nevím, jestli je to nejvhodnější způsob, ale jsem přesvědčena o tom, že mladí lidé jsou dnes hodně fixovaní na vizuální komunikaci.

Jorik: Vizuální reinterpretace má nicméně jedno úskalí; vlastně už jakousi interpretaci předkládá. Ano, asi to je nejlepší způsob, ale zároveň je to dvousečné, protože se to nemusí vždy podařit. Proto jsme se u některých balad báli, abychom někoho nepobouřili. Kvůli tomu jsme všechny scénáře konzultovali s paní profesorkou Jaroslavou Janáčkovou a panem docentem Janem Kajfoszem.

Marco Turini – Svatební košile

Jakou si myslíte, že má literatura, respektive umění, v dnešní společnosti váhu?

Kateřina: Kéž by měla velkou váhu, ale obávám se, že tomu tak bohužel není. Mladí lidé mají obrovské možnosti přístupu k informacím, ale paradoxně právě záplava těchto informací může vést ke konzumnímu způsobu myšlení a chování. Neprožíváme, ale konzumujeme. Na prožitky není čas, doba se zrychlila. Sociální sítě nahrazují knihovny, kavárny, galerie. Je to zprostředkovaný svět se zprostředkovanými zážitky. Sama se snažím, aby má dcera měla více reálných zážitků, které jí umožní širší rozhled než sociální sítě nebo současné školství.

Jorik: Já jakožto člověk zabývající se mediálními studii si nemyslím, že kniha je mrtvé médium. Naopak se stavím za slova Jaye Davida Boltera s Richardem Grusinem o remediaci anebo za tvrzení Henryho Jenkinse, že vše směřuje k mediální konvergenci. Podle mě jde o nalezení způsobu, jak nové technologie využít pro knihy, aby se staly znovu sexy pro mladší generaci a nebyly pouhým nosičem informací. Proto je za každým komiksem originální text a na konci knihy také klíč, aby člověk mohl Kytici číst jinak. Ne tak, jak je nebo byl zvyklý ji číst ve škole. Vše záleží na tom, jak knihy využijí nové technologie, jestli si z nich něco vezmou, propojí se se sociálními sítěmi a nabídnou nový způsob, jak je číst. To se, doufám, v případě Komiksové Kytice podařilo.

Přesto, že jste v rámci práce na Komiksové Kytici konzultovali jednotlivé scénáře balad s odborníky, jste si přece jen vědomi nějakého významového posunu?

Jorik: Významové posuny… to je otázka. U interpretace vždy dojde k významovému posunu. K nejdrastičtějšímu významovému posunutí došlo v baladě Vrba. Tu jsme pojali jako sondu do manželství a problematiky frigidity. Podle nás v ní Erben zachycuje vztah mezi mužem a ženou, jejichž problémům byla přisuzována nadpřirozená moc. Na všech příbězích je ale krásné, jak jsou univerzální. Pokud jim dáme jiné kulisy, mají stále hlubokou symboliku a jsou platné dodnes. V zásadě by k větším významovým posunům dojít nemělo. To by ale měli posoudit především čtenáři.

Kateřina: Vzhledem k tomu, že jsme se rozhodli Vrbu zasadit do současnosti, tak se posunutí v lince psychologie postav nabízelo nejvíce. Pokusili jsme se vysvětlit to, co se ve Vrbě stalo, z dnešního pohledu. V celém komiksu jsme se rozhodli z původního textu využít jen přímou řeč v bublinách, ostatní verše jsou zachovány pouze ve vizuální formě. Některé balady nám dovolily se posunout, jiné – jako Zlatý kolovrat – musely zůstat v původním časovém rozměru.

Jak v tomto ohledu probíhala komunikace se samotnými ilustrátory? Nastal někde problém? Jak jste ho řešili?

Kateřina: Vesměs problém nebyl, občas jsme se v některých momentech nepochopili. Co jsme ale časově neodhadli, byla spolupráce s italským autorem výtvarného zpracování Svatební košile Marcem Turinim. Marco je zkušený ilustrátor, který pracuje pro Marvel, takže s komiksy má bohaté zkušenosti a jeho výtvarná technika se nám velice líbila. Problém byl v tom, že jakožto Ital správně necítil české prostředí. Vzhledem k tomu, že se Svatební košile, stejně jako všechny ostatní balady, odehrává v Čechách, jsme museli diskutovat o každém detailu a zpracování této balady zabralo nejvíce času. Například on viděl hlavní představitelku jako nádhernou mladou Hispánku. Museli jsme mu zaslat spoustu referencí, třeba jak vypadá klekátko nebo jaké by měly být dívčiny šaty.

Jorik: Vlastně i když nám poslal vizualizaci hřbitova, tak se jednalo o italskou architekturu. V tomto ohledu to bylo pracné, protože se komunikovalo v angličtině, ale ilustrátor byl velice vstřícný a výsledek je skvělý.

Petr Holman – Holoubek

Tisk knihy podpořili sami lidé, a to konkrétně na crowdfundingové platformě Hithit.com. Byla tato cesta v plánu od začátku?

Kateřina: Nebyla. Původně bylo naším záměrem sehnat pro projekt sponzory. Najít někoho, kdo by zafinancoval alespoň část nákladů na tisk nebo tvůrčí proces. Mysleli jsme, že najdeme partnera, který v Komiksové Kytici uvidí potenciál. Nabízeli jsme spoustu zajímavých spojení nejen s knihou, ale i s doprovodnými projekty. To vše ale znesnadňoval fakt, že jedno komiksové zpracování Kytice už bylo na světě (Garamond, 2006). Kvůli tomu bylo také těžké vysvětlit, jaký rozdíl mezi těmito dvěma zpracováními bude. Po roce neúspěšného hledání jsme zvolili alternativní řešení; část projektu jsme se rozhodli zaplatit sami a domluvit se s nakladatelstvím. Bohužel ani tento krok úplně nevyšel, projekt byl finančně náročný, takže jsme nenalezli podmínky, které by vyhovovaly oběma stranám, proto došlo k založení sbírky.

Jorik: Nebýt přispěvatelů na Hithitu, nikdy bychom nemohli knihu vydat v nákladu, v jakém vyšla. Za což jsme samozřejmě rádi a moc děkujeme. Kvůli těmto okolnostem nakonec také vzniklo nakladatelství Transmedialist.

A co bude dál? Pracujete právě teď na něčem ve vašem nakladatelství?

Jorik: Momentálně pracujeme s projektem Český Grimm v transmediálním kontextu, proto se nezaměřujeme pouze na publikační činnost. Samozřejmě vše záleží na financích. Ale určitě toho máme pro čtenáře a fanoušky připraveného ještě spoustu. Co ale můžeme prozradit, je, že intenzivně jednáme o lokalizaci Komiksové Kytice do zahraničí. To je ale běh na dlouhou trať. Mimo to jsme před nedávnem spustili sofistikovaný test osobnosti pro Facebook. Lidé mohou zjistit, jaký démon z Komiksové Kytice se v nich skrývá. Test pracuje s genderovou diverzifikací; tzn., že každé pohlaví má jiné výsledky.

Kateřina: V rámci projektu také připravujeme geocachingovou tour. Zatím máme rozplánovaných asi 20 zastávek v České republice, ale jsme otevřeni dalším tipům. Určitě budeme rádi, pokud s námi bude chtít někdo v rámci geocachingu spolupracovat a pomůže nám se spravováním kešek, anebo bude mít zájem se kreativně do projektu zapojit.

ERBEN, Karel Jaromír, DELAROCK, Jorik JAKUBISKO a Kateřina ŠTURSOVÁ. Komiksová Kytice. Ilustrovali Tomáš MOTAL, Marco TURINI, Vladimír STREJČEK, Jan GRUML, Marek RUBEC, Petr HOLMAN, Dominik MIKLUŠÁK, LONGIY, Vojtěch VELICKÝ, Karel CETTL, Kateřina „Ktaiwanita“ BAŽANTOVÁ. Praha: Transmedialist, 2016. Český Grimm. ISBN 978-80-906578-0-9.

 

Rozhovor vedla Veronika Jakubová


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *