Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné

Stejně jako Exupéryho Malý princ, i římskokatolický kněz polského původu Zbigniew Czendlik se často řídí výše zmíněnými slovy, podle něj je dnešní doba až příliš racionální. Na to chtěl zřejmě upozornit i ve své knize Postel, hospoda, kostel, kterou vydal v minulém roce ve spolupráci s Markétou Zahradníkovou.

Jaký vztah máte k literatuře, čtete rád?

Já s nadsázkou říkám, že jsem toho více napsal, než přečetl. Ale samozřejmě, že k literatuře mám kladný vztah. U mě to jde tak trochu jak sinusoida jednou nahoru, jednou dolů. Šlo to u mě dolů hlavně v okamžiku, když jsem začal hůř vidět. Říkal jsem si, proč mě ty knížky najednou přestaly bavit? Postupem času jsem zjistil, že na to čtení už špatně vidím, což zřejmě asi bude ten důvod. Tak jsem si pořídil brýle, od té doby, co jsem je začal při čtení používat, mě to začalo opět bavit a teď už čtu zase s potěšením. Čtu samozřejmě podle možností, vím třeba, že mám mezery hlavně v krásné literatuře.

Vzpomínáte si na svoji první přečtenou knihu?

Já jsem kdysi měl celou takovou sbírku knížek, která se jmenovala Přečti mi maminko, což byla série knih s pohádkovými příběhy, které mi četla babička. Tehdy mi bylo asi pět let a já samozřejmě ještě neuměl číst, ale tím, jak mi je často četla, jsem je znal zpaměti. Vždy, když mi je babička četla, jsem otáčel listy a už jsem dopředu věděl, co bude na další straně následovat.

Můžete jmenovat knihu kromě Bible, která vás v životě ovlivnila?

Možná je to tuctová odpověď, ale pro mě je to jednoznačně Exupéryho kniha Malý princ. Hlavně mě zaujala myšlenka, že to nejdůležitější je očím neviditelné. Tato myšlenka je tak nadčasová, že by se tato kniha dala označit za Bibli moderní literatury; alespoň já ji tak vnímám.

Jak velkou knihovnu doma máte? Můžete jmenovat i některé tituly, které se v ní nachází?

Mám poměrně velkou knihovnu, jednou jsem knihy dokonce i počítal, protože jeden časopis chtěl vědět, kolik jich mám. Napočítal jsem něco kolem šesti tisíc. Lze v ní najít poměrně velké množství polské literatury, což je vzhledem k mému původu pochopitelné. V mé knihovně se ale nachází žánrově velmi různorodá literatura. Mám v ní například takové ekonomické knihy, které napsal bývalý polský premiér Leszek Balcerowicz. Dále třeba knihu, kterou jsem teď o dovolené přečetl, což je kniha Josefa Kouteckého Osm múz mého života. Vlastním i prvotisky z roku 1497, které jsou pochopitelně psané v latině.

Jste původem Polák, ale již přes dvacet let žijete v České republice. Když saháte po knize, v jakém jazyce to bývá?

Určitě v českém, já už i přemýšlím v češtině, dokonce se mi v ní zdají i sny. Myslím, že i myšlenky a to, co cítím, se mi daří lépe formulovat v češtině než v polštině.

Preferujete spíše literaturu duchovní vzhledem k povolání, které vykonáváte?

Já nemám vůbec rád to rozlišení na duchovní a jinou literaturu, to je, jako byste mi tím napovídala, že existuje nějaká neduchovní literatura. Literaturu já takto nedělím, pro mě je literatura buď dobrá, nebo špatná. A tu dobrou já mám rád.

Jistě máte vřelý vztah k Bibli, mohl byste tento vztah popsat slovy? Co pro vás tato kniha znamená?

To jsem popsal už ve své knize a říkám, že pro mě je to takový milostný dopis, který jsme od Pána Boha dostali. Myslím si, že je důležité, abychom ji i tak četli. I já se ji snažím takto číst, vnímat jako milostný dopis a ne třeba jako román či historickou knihu.

Máte v Bibli nějaké oblíbené úryvky, které rád citujete nebo si je často připomínáte?

Když už jsem mluvil o tom milostném dopisu, tak nejlépe tomu odpovídá Píseň písni. Ale nejvíce se mi líbí Nový Zákon, přijde mi nejsrozumitelnější. Což jsou evangelia, Skutky apoštolů, některé listy svatého Pavla a tak dále.

V kolika vydáních Bibli vlastníte a které z nich je pro vás nejcennější?

Upřímně ani nevím, kolik jich mám. Myslím, že jich bude opravdu hodně. A které je pro mě to nejcennější? Jelikož Bible vychází stále v nových vydáních a dělají se pořád nové a nové překlady, tak pro mě je nejzajímavější vždy to nejnovější vydání.

V minulém roce vám ve spolupráci s Markétou Zahradníkovou vyšla kniha s názvem Postel, hospoda, kostel. Kde vznikl ten nápad knihu napsat a jak k vaší spolupráci s Markétou vlastně došlo?

Já jsem si tou knihou chtěl původně udělat dárek k padesátinám a myslel jsem si, že si ji napíšu sám. Ale to se mi bohužel nepodařilo, jelikož večer jsem psal, psal a psal, ráno jsem pak četl a škrtal, škrtal a škrtal. Byl jsem proto pořád na jednom místě, ale něco mi z toho psaní přece jenom zůstalo. Potom mě úplně náhodou potkala Markéta Zahradníková a nabídla mi spolupráci, nevěděla však o tom, že jsem měl takový nápad už dřív. Bylo už po mých padesátinách, ale i tak jsem nabídku uvítal a říkal jsem, že to tedy zkusíme. Tímto způsobem tedy vznikla naše spolupráce a já jsem za ni moc vděčný, protože se mi hlavně líbí ta kombinace, kdy katolického faráře zpovídá evangelička, a ještě k tomu žena. Myslím si, že se to pod tou knihou dobře podepsalo.

O čem měla vaše původní kniha být?

Víte, původně ta kniha měla být souborem mých myšlenek, fejetonů a glos. Já jsem toho poměrně hodně napsal, hlavně jsem psal do různých novin. Vždy mi byly blízké krátké texty, protože se rád stručně vyjadřuji.

V knize jste dost otevřený, nebál jste se reakcí okolí?

Nebál jsem se, protože mě to okolí takhle zná. Ti, co mě znají dobře, v knize nejspíš nic nového nenajdou. Já jsem se celý život snažil takový být, chtěl jsem být vždycky ani ne tak otevřený, ale spíš přirozený. A chtěl jsem, aby i ta kniha byla přirozená, aby co nejvíc korespondovala s tím, jaký doopravdy jsem.

Vaše kniha vyhrála v rámci Magnesie Litery ocenění Cena čtenářů, co tato cena pro vás znamená? Čekal jste vůbec takový úspěch?

Takový úspěch jsem určitě nečekal. Ta cena pro mě opravdu hodně znamená, protože je to přece Cena čtenářů. Já to osobně považuji za takový malý zázrak a doufám, že to není omyl a nespletli se ve sčítání hlasů. Ale věřím, že se jistě někdo najde, kdo řekne: tak toto je určitě omyl, ti čtenáři mají ale blbý vkus.

Vaše kniha začíná slovy: „Pro ty, co umí číst srdcem“, co jste tím chtěl vlastně říct?

To je možná i navázáni na toho Exupéryho, že to nejdůležitější je očím neviditelné. Jinými slovy: důležité je, abychom dokázali číst srdcem, dívat se na svět srdcem a poslouchat srdcem. Myslím si, že dnešní doba je příliš racionální, že někdy přeceňujeme hodnotu rozumu a že bychom do života měli srdce daleko více zapojovat.

 

Rozhovor vedla Monika Fürstová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *