Reynek vs. Renaud: Pulsujíce en français

Ve čtvrtek 28. dubna se v pařížské kavárně Café le Florès uskutečnilo první česko-francouzské čtení poezie pod záštitou již brzy existující asociace Z Paříže domů / De Paris à la maison. V klenutém středověkém sklepení nedaleko Seiny zazněly ve dvou jazycích verše Bohuslava Reynka a jeho ženy Suzanne Renaud.

Oba autoři nebyli vybráni bezdůvodně: vztah básníka a grafika z malé vesničky Petrkov na Vysočině s básnířkou z francouzského Grenoblu představuje takřka ideální spojení české a francouzské literatury. Oba se setkali díky poezii… a vlastně náhodou – Reynek na začátku dvacátých let objevil sbírku neznámé francouzské autorky a rozhodl se ji osobně požádat o povolení k překladu. Po několika letech se vzali a až do roku 1936 trávili pravidelně léto v Petrkově a zimu v Grenoblu, díky čemuž pevně zakotvili v kulturním prostředí obou zemí.

Bohuslav Reynek velkou část básnického díla své ženy přeložil do češtiny a také Suzanne Renaud převedla některé Reynkovy básně do svého rodného jazyka. Díky francouzskému sdružení Romarin, které se věnuje odkazu obou autorů, vyšlo v posledním dvacetiletí několik dvojjazyčných edic děl obou autorů, přehled Reynkovy výtvarné tvorby či třeba korespondence Suzanne Renaud s Henri Pourratem.

V průběhu večera byly francouzsko-českému publiku představeny básně v próze z Reynkovy sbírky Had na sněhu / Le serpent sur la neige (v překladu Xaviera Galmiche), v případě Suzanne Renaud se jednalo o básně z její prvotiny Ta vie est là / Zde tvůj život (v překladu Bohuslava Reynka).

 

Suzanne Renaud: Au fil des jours / Z dnů nitek…

Z dnů nitek…                                                               Au fil des jours

Z dnů nitek tiše,                                                              Au fil des jours,
déle či spíše,                                                                   Si longs, si courts,
nejistá chvíle                                                                   L’heure incertaine,
upřádá čile                                                                      Sans bruit glissant,
na plátna měkká                                                             Fuit en tissant
žití člověka;                                                                     La vie humaine ;

a v tom útku, který ukryt snove,                                    Et dans leur invisible trame,
částka duše naší ještě svítí,                                          Conservant un peu de notre âme,
naši marně rozvíření snové;                                          Nos rêves aux vains tourbillons,
dni je do svých pavučinných sítí                                    Les jours, entre leurs réseaux frêles,
zajaly, jak smrtí opilé                                                      Les ont fixés, battant des ailes
křídly třepající motýle;                                                    Comme de mourants papillons ;

z nevystižitelných nádechů,                                              En d’indéfinissables teintes,
ze svítání zlata na mechu,                                                Avec l’or des aubes éteintes
z blankytnosti zemřelého jara                                           Et l’azur de défunts printemps,
rubáš minula tká svoji krásu,                                            Le linceul du passé se tisse,
člunek létá, smýká se a hárá                                            Et la navette vole et glisse
mezi pokradmými prsty času.                                           Entre les doigts furtifs du Temps.

Z dnů nitek tiše,                                                                  Au fil des jours
déle či spíše,                                                                       Si longs, si courts,
dopřádá k hrobu,                                                                Jusqu’à la tombe,
až po tu dobu,                                                                     Jusqu’à l’heure où,
kdy, náhle! chladné                                                             Las ! tout d’un coup
vřeteno padne…                                                                 Le fuseau tombe…

Zdeněk Ježek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *