Miroslav Červenka (5. 11. 1932 – 19. 11. 2005)

V listopadu letošního roku uplyne deset let od úmrtí Miroslava Červenky, jedné z předních osobností českého literárněvědného strukturalismu. Kromě teoretického zájmu o literaturu se jí Červenka zároveň věnoval i prakticky, byl také básníkem, překladatelem, editorem a pedagogem. Sám svá studia na Filozofické fakultě Karlovy univerzity zahájil na začátku 50. let, studoval zde češtinu a literární vědu, a hned poté byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd, kde pracoval až do začátku 70. let. Po roce 1968 měl zakázáno publikovat, profesně se věnovat vědě a působit v kultuře. Byl tedy donucen z akademického prostředí odejít. Od roku 1975 do revoluce pracoval jako technický knihovník v Pragoprojektu, psal i nadále, ale své práce tiskl pod pseudonymy v samizdatu a v zahraničí. V roce 1990 se vrátil na své místo v Akademii věd, ujal se šéfredaktorského postu v časopisu Česká literatura a zároveň přednášel na Filozofické fakultě UK. Po revoluci také mohlo být konečně dokončeno jeho habilitační řízení, na docentský titul čekal více než dvacet let, od roku 1969. Brzy na to získal i profesuru. Miroslav Červenka zemřel 19. listopadu 2005, kdy ve věku 73 let  podlehl těžké nemoci.

Do světa poezie vstoupil na konci 40. let ve Směně a jeho díla vycházela hojně až do zákazu publikování v roce 1968. V poválečném okouzlení psal naivní budovatelskou poezii publikovanou ve sbírkách Po stopách zítřkaTo jsi ty, země, ale v průběhu padesátých let začal pociťovat její limity a postupně se přikláněl k zachycování detailů každodenního života. To ho přivedlo k okruhu autorů sdružených kolem časopisu Květen prosazujících tzv. “poezii všedního dne”. Do tohoto tvůrčího období spadají sbírky Lijáky a Hra na hvězdy, které Červenka napsal v 60. letech, užívá v nich volný verš a opěvuje prožívání běžného života. Poezií se zabýval i jako literární vědec. Vycházel z českého strukturalismu a výrazně ovlivnil i jeho další vývoj. Práce Významová výstavba literárního díla, jež byla dokončena v 60. letech, česky však vyšla až v roce 1992, představuje jednu ze základních syntéz meziválečných strukturalistických stanovisek obohacených o sociální dimenzi fungování literatury. K hlavním předmětům jeho zájmů patřily především versologie a sémiotika, zabýval se českou lyrikou. Mezi jeho stěžejní teoretická díla patří Český volný verš devadesátých let, Symboly, písně a mýty nebo Z večerní školy versologie 1-4. Po roce 1989 se seznámil i s dalšími teoretickými koncepty, z nichž ho nejvíce zaujala teorie fikčních světů. Pokusil se ji uplatnit na lyrickou poezii a svá zkoumání shrnul do studie Fikční světy lyriky. Vrcholem jeho celoživotní vědecké práce je kniha Kapitoly o českém verši, která vyšla až po autorově smrti a již nestihl dokončit. Navazuje zde na své dřívější Dějiny českého volného verše a analyzuje proměny domácí poezie.

Neopomenutelná je i Červenkova role redaktorská a editorská, podílel se na vydávání poezie v Mladé frontě v 60. letech, na redigování Sebraných spisů Bohumila Hrabala nebo na výběru, překladu i editování Strukturalistické knihovny a mnoha dalších knižních řad i jednotlivých výborů.


Petra Kovaříková

foto: Petr Jedinák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *