Marie Mokrá: Reflexe pro fajnšmekry

Autorem knihy Básnický rok je docent Jiří Poláček, který působí na brněnské Pedagogické fakultě  Masarykovy univerzity. Dílo je první vlaštovkou nové edice nazvané příznačně Reflexe, v níž by měly vycházet populárně či esejisticky pojaté publikace vyučujících zmíněné fakulty. Může být tedy Básnický rok považován za  průkopníka, který naplní záměry celé unikátní edice?

Kniha sestává z prologu, který obsahuje popis evoluce knihy a drobné metodické poznámky, dvanácti kapitol věnovaným jednotlivým měsícům v roce a epilogu, jehož hlavním tématem jsou lidové pranostiky. Autor sám v prologu čtenáře obeznamuje s prvotní podobou díla: vše začalo fejetonem o básnických reflexích listopadu, který byl napsaný roku 2011 pro Literární noviny. V tomto roce však nevyšel, a tak autor „napsal jedenáct podobných fejetonů o dalších měsících a ty v řečeném periodiku vycházely v průběhu roku 2012“ (s. 12). Následovalo jejich doplnění a přepracování a nyní vychází za výtvarného doprovodu akademického malíře Petra Veselého v knižní podobě.

S těmito informacemi se čtenář může pustit do čtení dvanácti podobně laděných i strukturovaných kapitol pojednávajících o jednotlivých měsících. Úvodem každé kapitoly je stručně představen původ názvu měsíce; poté následuje, jak sám autor prohlašuje, koláž složená z veršů různých českých básníků, kteří o tomto měsíci psali. Autor verše s láskou vybírá, půvabně propojuje, umně staví do kontrastů, s lehkostí srovnává či kombinuje. Tvoří povedené můstky, v nichž se tu mimochodem přihlásí ke svému pedagogickému poslání („Jan Skácel proslul jako básník ticha“, s. 17), tu osloví přímo čtenáře („raději poslechněme výzvu Františka Hrubína“, s. 90). Může snad jen mírně zamrzet, že se tento přepečlivý průvodce českým básnickým rokem neodvážil zanechat v knize trochu výraznější vlastní stopu (například názvům jednotlivých měsíců/kapitol by slušelo vlastní originální pojmenování namísto jednoho vybraného verše), a tím alespoň mírně narušit hegemonii slavných poetů – a koneckonců tak čtenáře překvapit.

Citovaných českých básníků je skutečně velké množství (autor uvádí číslo 70), což by mělo zabránit jednotvárnosti, která se však v určité podobě přesto z knihy vynořuje. Tento fakt ovšem nelze autorovi vyčítat: jedná se o nutný důsledek knižní podoby díla. A tak může čtenář znalý evoluce díla pochopit, proč byla původně zvolena seriálová forma publikace: fejeton o jednom měsíci v onom měsíci vycházející bude logicky aktuálnější (a zábavnější) než čtení o všech měsících v kuse. Proto lze předpokládat, že četbu celého Básnického roku ocení spíše milovníci či znalci tvorby českých básníků, kteří chtějí mít jejich půvabné reflexe přírodního a časového koloběhu pěkně pohromadě, nezávisle na aktuálním počasí.

Básnický rok Jiřího Poláčka je poctou české poezii, a tak si jej nejlépe vychutnají právě ti, kteří tuto poctu touží básníkům vzdát. Kniha v sobě ukrývá i mnohovrstevnatý pedagogický potenciál: její hravá forma může posloužit jak předškolákům k povídání o náladách měsíců, tak studentům k představení rozličné české básnické tvorby. Nemusí se však jednat jen o děti a dospívající: hrát si, bavit se, přemýšlet a přitom se nenápadně vzdělávat mohou stejně dobře i dospělí. A pokud bylo něco podobného cílem celé univerzitní edice Reflexe, hned napoprvé se to díky Poláčkovi podařilo nadmíru dobře.

 Marie Mokrá

POLÁČEK, Jiří. Básnický rok. Ilustroval Petr VESELÝ. Brno: Masarykova univerzita, 2015. Reflexe (Masarykova univerzita), první svazek. ISBN 978-80-210-8118-5.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *