Komentář: Mezi Skyllou faktografie a Charybdou fabulace…

V posledním čísle tradičního bulletinu Masarykovy univerzity Universitas (2–3/2015) jsem víceméně náhodou narazil na článek Románová postava „Knihy roku“ uvádí na pravou míru údaje, kterými ji její autor obdařil. V textu označeném jako „polemika“ předkládá Jan Šmarda mnohá tvrzení přesně v duchu onoho dlouhého názvu: systematicky, bod po bodu komentuje řadu stránkově označených pasáží z knihy Martina Reinera Básník / Román o Ivanu Blatném. Podle svých slov tak činí hlavně proto, že se v těchto pasážích hovoří o něm, což koneckonců potvrzuje závěrečný Výběrový rejstřík v položce „Šmarda Jan alias Šajan“, respektive proto, že se tyto pasáže „rozcházejí s pravdou značnou měrou“.

Ten, kdo četl Reinerův oceňovaný epos, si asi snadno vzpomene na nesympatickou „vedlejší postavu“ Blatného bratrance Šmardy, která se tu a tam, a v pozdějších fázích děje stále častěji, vynořuje na scéně, aby zasáhla do Blatného příběhu a něco si z něho pro sebe ukousla. Vypravěč tuto postavu prezentuje jednoznačně: jeho pohled na Šmardovu roli je i přes vnějškovou objektivizaci (citace Šmardových vlastních slov z jeho knihy o Blatném) negativní, častá ironie i další prostředky účelně napomáhají k tomu, abychom Šmardu kategoricky vnímali ve funkci „škůdce“. Není proto divu, že se žijící „potrefený“ i ve svém poměrně věcném, metodicky stavěném příspěvku tak popuzeně ozývá.

Jako vždycky by se dalo říct „jenom literatura“, o co jde… Ve výše zmíněném případě je to přece jen trochu jinak: máme před sebou téměř šestisetstránkový román o životě našeho klasika a o velké části onoho historicky pozoruhodného 20. století, notabene uvedený slovy: „Všechny postavy v této knize jsou skutečné a případná podobnost s tím, jaké doopravdy byly, je šťastným naplněním záměru. Ne všechno, co říkají a dělají, se prokazatelně stalo, ale stát se to přinejmenším mohlo.“ Tedy dílo jaksi programově balancující na hraně mezi fiktivností („román“) a faktografickou dokumentárností („všechny postavy jsou skutečné“) – s významným příklonem k tomu druhému. Dílo, které před nás chtě nechtě staví otázky žánrové…

…které jsou ale velké většině čtenářů, a to i profesionálních, ocenivších knihu v Magnesii Liteře, poměrně putna. Ty primárně zajímá Blatného příběh; zčásti proto, že je silný „sám o sobě“, a z části nepochybně i proto, že je v předložené knize podán opravdu vyčerpávajícím a (pro mnohé) opravdu působivým způsobem. Mohli bychom detailněji a analytičtěji uvažovat, v čem ta všechna poměrně věcná a literárně strohá Reinerova působivost vězí, ale mnohem více jde teď o jinou otázku: jak to tedy je s tou pravdivostí v Básníkovi a vyplývá z toho nakonec něco obecnějšího?

Zdá se totiž, že recenzenti pravděpodobně ještě více než běžní čtenáři na knize oceňují právě její fundovanost; poučenost autora, který se Blatným dlouhodobě zabývá, a jeho schopnost vtělit své unikátní znalosti do čtivého textu. Ondřej Nezbeda: „‚pouhá pravda‘ bez jakýchkoli fabulací a interpretací se ukázala být onou spolehlivou cestou, jak o životě Ivana Blatného vyprávět.“ Klára Kubíčková: „Reiner dovedl popis jeho života k faktografické bravuře, oprostil ho od romantizujícího pohledu, líčí ho na hranici literatury faktu spíš než jako čistokrevnou beletrii.“ Jiří Trávníček: „právě to, jak autor proplul mezi Skyllou faktografie a Charybdou fabulace, mezi ‚tak bylo‘ a ‚tak podle všeho mohlo být‘, je největším půvabem jeho knihy. /…/ Velmi citlivá rekonstrukce života Ivana Blatného.“ Jenže co potom s hlasem jednoho z bezprostředních aktérů, který tvrdí, že takhle to úplně nebylo?

Jistě, ve „šmardovských“ epizodách jde vlastně „jen“o jednotlivosti a z hlediska jádra, tedy zachycení života hlavního hrdiny se příliš nemění. Přesto: pokud není pravda, že je Šmarda „bratranec, mírně odlehlý od přímé linie“ (jak tvrdí Reiner na str. 450), pokud není pravda, že Blatný na přelomu 60. a 70. let žádal Šmardovu manželku Helenu o adresu brněnského nakladatelství Blok proto, že mu chtěl nabídnout svou již připravenou sbírku nových básní (s. 458), pokud není pravda, že listiny uložené v DILII neměly ve své době žádnou právní hodnotu (s. 459; mělo jít o právní dokumenty, na základě kterých Šmarda v Československu obstarával Blatného autorská práva) atd., co ještě dalšího bylo ve skutečnosti (trochu) jinak? Šmarda uvádí mnohé další variantní momenty, včetně interpretace svého někdejšího kontaktu s StB, který je v románu rovněž prezentován značně odlišnou optikou (viz krycí jméno Šajan v rejstříku) – to už je ovšem věc, jak víme, poměrně zásadní a vážná…

Skutečnost, opravdovost, neřkuli pravda, se kterou se tu tady tak často operuje, jsou kategorie zvláštní: nesnadno zachytitelné a nesnadno popsatelné. Rozhodně ne černobílé, jak se to při konfrontaci dvou lidí může zdát. Bohužel (bohudík?) často nejde o – jak říkají právníci – materiální skutečnost samou, ale o to, co se o ní na základě všech dostupných důkazů dá zpětně říct. Takže o interpretaci; nic jiného nám nezbývá. Všichni jsme s dobrou knihou tak nějak bezděčně přijali Reinerovo pojetí, koneckonců kdo o Blatného životě ví tolik co on? Ale nekřivdí se tady někomu a něčemu? Má Reinerův text opravdu všechny kvality a hodnoty, které se mu přiřkly?

P.S.: Rozdílnosti v pohledech obou mužů mohou pramenit z něčeho, co je pro vnějšího pozorovatele nejasné a pravděpodobně souvisí i s jistou osobní rovinou sporu: Šmardův text v Universitas končí pozoruhodným dovětkem, ve kterém se o Martinu Reinerovi (Pluháčkovi) říká toto: „využil své návštěvy v Claytonu, kam přijel začátkem roku 1990, aby aspoň jedenkrát v životě Ivana viděl. Uviděl ho sice, ale nepodařilo se mu s ním navázat rozhovor; o to úspěšnější byl ovšem ve snaze zbavit mne prostřednictvím Frances [Meachemové] možnost stát se dědicem Ivanových autorských práv. On, který ve svém tehdejším brněnském nakladatelství Petrov pak 5x vydal Ivanovy sbírky básní, hlavně‚Stará bydliště‘“. Také silná káva. Diskuze mezi Reinerem a Šmardou by asi měla pokračovat: ne proto, že bychom chtěli vidět krev, ale proto, že by stálo za to kousek z té pravdy zahlédnout…

Marek Lollok

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *