Komentář: Facebook jako literární instituce?

O důležitosti sociálních médií v dnešním světě se asi nemusíme příliš přít. Pro mnoho lidí představují nedílnou součást každodenní rutiny, fungují jako zdroj informací, jako prostředek pro spojení s jejich okolím i jako způsob manifestace vlastní identity. Vždyť i to, že člověk svůj facebookový profil nemá nebo ho zrušil, je ve své podstatě vyjádřením určitého postoje.

My ostatní, kteří v tomto virtuálním prostředí nějakým způsobem přebýváme, ale zároveň žijeme v jisté bublině, na což ovšem často zapomínáme. Naše zdi jsou totiž co do typu informací velmi různorodé – zprávy o uprchlících, rozhodnutích z Bruselu a dalších faux pas hlavy státu se míchají s reklamou, motivačními citáty, videi s koťátky, upoutávkami na události v naší blízkosti a fotkami z dovolených nebo rodinných oslav. Můžeme tak snadno získat mylný dojem, že vlastně máme přehled o všem důležitém i nedůležitém, ačkoliv si svůj facebookový svět samozřejmě utváříme my sami tím, jakým stránkám dáváme „lajk“, a především tím koho máme tzv. v přátelích a koho mají v přátelích naši přátelé.

A jak do toho všeho zapadá literatura a literární věda? Na Facebooku totiž samozřejmě existuje i bublina literární a literárněvědná, která tuto sociální síť po většinu času používá hlavně k udržování svého intelektuálního statu quo. Prezentuje zde nově vydané publikace a odkazy na články, kterým si vzájemně dává „palec hore“, zve na křesty, vernisáže či jiné kulturní události a o všem debatuje. Někdy ale dojde i k menšímu či většímu třesku, který by možná viděný z perspektivy budoucích generací literárních vědců mohl mít i historickotvorný potenciál. Jak s ním ovšem pracovat?

K úvahám na toto téma mě přivedla nedávná polemika, která se rozpoutala po kritickém komentáři Užitečný idiot z pražské kavárny na H7O, v němž Eva Klíčová hodnotí hru Davida Zábranského, a zejména způsob mediální prezentace jejího autora. Zatímco diskuse přímo pod článkem na literárním portálu čítá všeho všudy jeden příspěvek, debata na facebookových profilech obou aktérů byla mnohem delší a kromě snahy formulovat v ní i myšlenky k věci také výrazně osobní a útočná. Zatímco v dřívějších dobách se polemiky odehrávaly na stránkách literárních časopisů a chvíli trvalo, než reakce jedné či druhé ze zúčastněných stran vyšla, Facebook je v tomto ohledu mnohem flexibilnější – což je málokdy ku prospěchu věci a celkové úrovni debaty. Na tom by se ovšem při troše dobré vůle dalo zapracovat. Co se však na podobných diskusích na sociálních sítích ukazuje mnohem výrazněji, je jistá zakuklenost literární komunity. Vzhledem k tomu, že spor probíhal primárně na osobních stránkách autora a kritičky, byl přístupný jen „vyvoleným“ (rozuměj těm, jež mají jednoho či druhého v přátelích). A ještě navíc záleželo na politice Facebooku, zda daný příspěvek na zdi konkrétního uživatele vyjeví.

Nejsem tak naivní, abych se domnívala, že v dnešní době široké masy dychtí po tom, aby se k podobným půtkám v literární komunitě mohly vyjádřit, jak tomu bývalo dříve. Jsme ve zcela jiné situaci než v časech polemiky kohotouvsko-trefulkovské, kdy byla literatura jednou z důležitých zbraní v boji za socialismus a věčný mír. Dnes naštěstí o nic takového programově bojovat nemusí, a pokud bojuje, je to spíše k její škodě, ale to nechme být. Podstatné je, že facebooková kultura sice na jednu stranu umožňuje literatuře, aby se otevřela vnějšímu světu a dala o sobě vědět, zároveň ale literární komunitě poskytuje i prostor bojovat sama se sebou a uvnitř sebe. Potenciální zájemce o dění v českém literárním světě pak stojí na okraji a moc nechápe, o co tu vlastně jde.

A krom toho Facebook představuje i velkou výzvu pro současné a budoucí literární historiky – jak budeme zachycovat a reflektovat literární život odehrávající se na této sociální síti. Začneme snad excerpovat facebookové profily spisovatelů, kritiků a literárních vědců? A nebo i čtenářů? Podle jakých kritérií? A jak je budeme archivovat? Nezredukují se literární časopisy na osobní stránky výrazných jedinců? Neuzavře se nakonec literární komunita natolik, že už nebude čitelná pro nikoho?

Barbora Svobodová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *