3/2015 – Literatura a politika

Milé čtenářky, milí čtenáři,

držíte v rukou už třetí tištěné číslo revue Pulsy; než o něm ale bude řeč, dovolte mi na tomto místě krátké připomenutí. Je to zhruba rok, co jsme se o vzniku, resp. vydávání vlastního literárního časopisu začali vážněji bavit; od té doby se v této věci mnohé událo a snad můžeme říct, že se Pulsy staly relativně známým a zavedeným studentským periodikem. Kromě tematických čísel, jejichž uvedení už tradičně provází „vernisáž“, časopis žije především na internetu (revuepulsy.cz), ale – jak se postupně ukazuje  – nejenom tam. Zdá se, že podnik, o kterém jsme možná měli a (zejmé- na při horečných přípravách tematických čísel) ještě někdy míváme své pochybnosti, není tak špatným nápadem a  snad inspiruje nejenom nás. Na druhou stranu víme, že nikdy nejsme na konci; pořád ještě dost věcí zraje a zbývá k řešení. Pokud nám jakkoli sdělíte své mínění o dosavadní práci a podobě Pulsů, anebo se dokonce na jejich chodu budete chtít podílet, budeme jenom rádi.

Ale zpět: v přítomném čísle se – v jisté návaznosti na číslo předchozí, zabývající se literární komunikací a  polemikami  – věnujeme tématu Literatura a politika. Odvěké, i když pro mnohé možná pofidérní, téma jsme si zvolili záměrně, neboť se nám zdá pořád aktuální a  vyzývavé. Jak se v  příspěvcích zařazených do čísla ukazuje, dá se k tomuto tématu přistupovat z různých stran.

Hned na úvod a „na zahřátí“ můžete v už tradiční anketě Tři pro tři porovnat jednotlivé odpovědi trojice respondentů: mezi sebou navzájem i s vlastními názory. Za vyzdvihnutí (a také zvláštní poděkování) stojí především podrobné odpovědi Romana Kandy, který se s  každou otázkou popasoval obzvlášť důsledně a poctivě. V pomyslné konfrontaci postojů a myšlenek můžete pokračovat při čtení  rozhovoru, který jsem vedl s  dramatikem Romanem Sikorou  – k  našemu tématu s  navýsost zajímavým tvůrcem.

Pokračujeme souborem tematických příspěvků: napřed erudovanou statí Jana Pišny o  poměrech literatury a  politiky ve starší literatuře, poté hutným článkem Jakuba Záhory Poezie ve službách žurnalistiky aneb O jednom pozapomenutém českém žánru, soustřeďujícím se na meziválečné období, a dále v chronologické posloupnosti analýzou stylu a ideologických dispozic literárního a  divadelního kritika Jiřího Hájka ve studii Aleše Merenuse. Posledním, ovšem rozhodně neméně podnětným textem, je esej Kataríny Belejové o streetartu a jeho společenském dopadu. S avízem příštího čísla se s vámi rozloučí jeho editorka Barbora Svobodová.

Marek Lollok, editor čísla

Pulsy 3/2015 Literatura a politika