2/2014 – Polemiky a literární komunikace

Podobně jako nás při volbě tématu prvního čísla Pulsů, věnovaného Olegu Susovi, inspirovalo jeho nedožité životní jubileum, vděčí také číslo druhé jinému výročí, jež iniciovalo jeho vznik. V roce 1954 vyšel v listopadovém Hostu do domu silně kriticky laděný článek Jana Trefulky O nových verších Pavla Kohouta – polemicky, který upozornil na limity dobově prosazované ideologicky podmíněné poezie a vyvolal tak v české literatuře velký skandál, jenž nezůstal pouze v rovině kulturní, ale jeho dosah byl mnohem širší.

Po šedesáti letech, které v tomto roce uplynuly od vypuknutí tohoto dnes již legendárního sporu, jsme si tedy jako jeho připomínku vytyčili pro druhé číslo našeho studentského časopisu téma literární polemiky, kritiky a obecněji možnosti literární komunikace.

Polemický spor se ve slovesném umění samozřejmě objevuje od nepaměti a prochází celou jeho historií, stačí vzpomenout velké antické rétory, v českém prostředí pak středověké a raněnovověké disputace a literární hádání se nebo pozdější rozsáhlé diskuse soustředící se na Máchův Máj, Havlíčkovu polemiku s Tylovým Posledním Čechem či pravost Rukopisů a mnoho jiných. Příspěvky a texty shromážděné v tomto čísle však časově a tematicky zůstaly zakotveny ve 20. a 21. století. Čtenáři, jejichž zájem je primárně soustředěn na starší epochy literární historie, snad prominou. Útěchou jim ale může být skutečnost, že respondenti v úvodní anketě Tři pro tři – Erik Gilk, František Schildberger a Dalibor Tureček – uvažují o polemice v širších souvislostech a každý z nich přestavuje svůj pohled na to, co je polemika, (co není) a k čemu je na světě.

Z rozhovoru Kritika není ublížení na zdraví, který vedl Marek Lollok s přední osobností současné kritiky a redaktorkou Hosta Evou Klíčovou, pak vystupuje množství témat s polemikou spojených. Podoby literárního diskursu, jeho nepsaná pravidla a role kritika, nebo spíše kritičky, v něm představují pouze skromný výběr několika z nich.

Oddíl věnovaný studiím následně otevírá text, v němž se pokouším přiblížit právě již tolikrát vzpomínanou „aféru Kohout – Trefulka“, která představuje jedno z prvních zpochybnění služebné funkce literatury a jejího podřízení politicky diktovaným kritériím v období po únorovém převratu. V principu velmi podobné téma sleduje také příspěvek Zdeňka Ježka odehrávající se ovšem v jiném historickém kontextu a kulisách. Předmětem jeho zájmu se stal tzv. spor o generaci, v němž se střetli zastánci avantgardních tendencí a příznivci realistického směřování proletářského umění. Jejich diskuse se vztahovaly k otázce možnosti existence tzv. čistého umění a poměru modernistických uměleckých vizí k ideám komunismu v období přelomu 20. a 30. let minulého století.

Pozornost k událostem nedávno minulým a současným obrací článek Jakuba Jariny Co zbylo z obce spisovatelů. Autor se v něm vyjadřuje k fungování či spíše nefungování této organice, přibližuje historii spisovatelských institucí a poukazuje na příčiny soudobého neutěšeného stavu. Závěrečný příspěvek Angažovanost v poezii jako střet dvou generací vychází z bakalářské práce Jana Krejčího a velmi podrobně se věnuje aktuálnímu tématu, jež literárním světem dnes rezonuje. Text mapuje nedávné diskuse věnované problematice tvorby odpovídající předem formulovaným programům i možnostem poezie komentovat a ovlivňovat společenské dění.

Přeji příjemné počtení, a pokud budete mít chuť polemizovat s číslem o polemikách, směle do toho!

 

Barbora Svobodová, editorka čísla

Pulsy: 2/2014 Polemiky a literární komunikace