Aleš Merenus: Deset let dramatikem aneb Dvě (původní) hry Milana Kundery   

Milan Kundera je významný postmoderní autor, o jehož světovou proslulost se zasloužily především jeho prózy. Známé jsou také jeho knihy esejů, v nichž probírá dějiny evropského románu a většina studentů literatury zajisté přišla do kontaktu i s jeho dobově poplatnými básnickými sbírkami. Naproti tomu dramatické dílo, snad s výjimkou Jakuba a jeho pána, je pro oči širší veřejnosti stále spíše neviditelné. Kunderovy hry přitom nepředstavují nějakou slepou větev autorovy tvorby, nejsou to žádná nedochůdčata, za něž by se musel stydět. Naopak – Majitelé klíčů, Ptákovina i dramatizace Jakub a jeho pán jsou plnokrevné dramatické texty, jejichž znalost je pro pochopení vývoje Kunderova literárního díla naprosto nezbytná. Číst více…

socha-profil

Zdeněk Ježek: Skácel bez Skácela

Z jižního svahu pod hradem Špilberk už shlíží na Brno zbrusu nová hlava Jana Skácela. Je vskutku velkorozměrná – má asi dva metry na výšku – a lézt se na ni bude určitě snadněji než na Jošta. Číst více…

Vojtěch Velísek: Třikrát z Levého

Když nemačkal spoušť fotoaparátu, cvakal propisovačkou – Édouard Levé, francouzský fotograf a autor knih Autoportrét, SebevraždaDíla. Prizma každodenní zkušenosti, která je vžitá natolik, že poukázání na ni formuje neobvyklost, nerámuje pouze Levého vizuální tvorbu, ale zasahuje i do zmíněných knih. Ty jako nesouvislý triptych vydalo nakladatelství Rubato. Čtvrtá kniha Journal (2004) na svůj překlad stále čeká.

Číst více…

Komentář: Facebook jako literární instituce?

O důležitosti sociálních médií v dnešním světě se asi nemusíme příliš přít. Pro mnoho lidí představují nedílnou součást každodenní rutiny, fungují jako zdroj informací, jako prostředek pro spojení s jejich okolím i jako způsob manifestace vlastní identity. Vždyť i to, že člověk svůj facebookový profil nemá nebo ho zrušil, je ve své podstatě vyjádřením určitého postoje. Číst více…

pokorna_kriticke_chvile_obalka

Marek Lollok: O kritice Pokorné

Názvem recenze výboru kritických příspěvků dlouholeté šéfredaktorky Revolver Revue Terezie Pokorné záměrně odkazuji ke stati Jana Lopatky z roku 1964. V jednom ze svých nemnoha obecněji zaměřených textů Lopatka vyslovuje myšlenku, že kritika je oproti umění vždy sekundární a služebná, neboť údajně „žádný kritický postoj nemůže být plně práv ani dílu, ani neopakovatelnosti citlivého konzumentského zážitku“, resp. že „sebegeniálnější kritická analýza a koncepce je v poslední instanci vždycky o stupeň horší než nejhorší román, báseň atd.“ Číst více…

210-8118-Ob-V

Marie Mokrá: Reflexe pro fajnšmekry

Autorem knihy Básnický rok je docent Jiří Poláček, který působí na brněnské Pedagogické fakultě  Masarykovy univerzity. Dílo je první vlaštovkou nové edice nazvané příznačně Reflexe, v níž by měly vycházet populárně či esejisticky pojaté publikace vyučujících zmíněné fakulty. Může být tedy Básnický rok považován za  průkopníka, který naplní záměry celé unikátní edice? Číst více…

Petr Kuběnský: (dva plus) jedna báseň

V recenzích Pulsů se jen zřídkakdy objeví kniha poezie. Určitou náhradou by měl být nepravidelný seriál, kde se pokusíme o krátkou reflexi vždy několika sbírek, nazvaný Jedna báseň. V prvním díle si přiblížíme osobitý debut Dany Malé Domy v řadě, útlý soubor reflexivní poezie Den vytažený ze zásuvky od Kateřiny Komorádové a sbírku Miloše Doležala Ezechiel v kopřivách, jejíž vznik mimo jiné souvisí i s nedávným nálezem těla faráře Josefa Toufara.

Číst více…

brab

Jitka Cholastová: Rovnoběžné děje

Voliéry vycházejí posmrtně jako poslední kniha Zuzany Brabcové. Nelze se ubránit dojmu, že s tímto vědomím byly i psány. Jsou nejen dalším autorským krokem, navazujícím na předchozí Stropy, ale také syntézou motivů a témat, které se objevují ve starších románech. Čteny v jejich kontextu se jeví jako završení mimořádně soustředěné a poctivé tvůrčí cesty. Pro první seznámení s autorčiným dílem nebo jako jeho reprezentativní zástupce se ovšem spíše nehodí. Do značné míry totiž závisí na vnímavosti a vstřícnosti čtenáře, zda bude text chápat jako zdařilý obraz roztříštěného světa, nebo roztříštěnost přičte dílu samotnému. Číst více…

sigmundovy-můry-

Lukáš Vlasák: Můry Buštovy generace

Ačkoliv by bylo až lákavě snadné označit Pavla Buštu (nar. 1991) za autora nejmladší generace a ohladit tak rázem veškeré hrany kritických výtek vůči jeho stylu (v dikci: „Však on se z toho kluk ještě vypíše…“), učinit to nelze. Bušta není debutant a navíc – píší a publikují i mladší. Tací, kteří mnohem více odpovídají profilu tzv. generace Z (byť třeba jen o dva tři roky mladší!); odkojenci internetu, pro které je přirozené fungovat napůl virtuálně. Bušta má tu smůlu, že se narodil v jakémsi mezidobí. On a jeho vrstevníci byli vychovávání v duchu 20. století a připravováni na život, který nikdy nenastal. Z dekády umělecky rozvolněných a inspirativních devadesátek stihli už jen jejich konec – pád do šedého podprůměru – a následnou skepsi. Vybaveni nepoužitelnými atributy, ani ne tak neschopni, jako spíš neochotni (v důsledku své výchovy) participovat na výzvách nové doby, zůstali Buštovi vrstevníci jakoby zamrzlí v ledu. Nemohou zpět, ani kupředu. Jejich volání z pasti nikdo neslyší. Ledovou krustu se snaží rozbíjet tvorbou. Nová povídková sbírka Sigmundovy můry je příkladem takového tvůrčího boje za hlas, který by byl slyšet. Boje, který je předem tak trochu prohraný, protože málokoho zajímá. Číst více…

Jana Šlancarová: Podezřelou krajinou Zdeňka Rotrekla

Inscenace Podezřelá krajina s anděly v divadle Reduta diváky láká na procházku Brnem spolu s literátem Zdeňkem Rotreklem – a to je nabídka, které student brněnské bohemistiky odolá jen těžko. Zvlášť, když je nádavkem inzerován také Blatný se Zahradníčkem. A jak s tím jde dohromady rockový kabaret? Překvapivě dobře…

Číst více…

Načíst více