Aleš Merenus: Deset let dramatikem aneb Dvě (původní) hry Milana Kundery   

Milan Kundera je významný postmoderní autor, o jehož světovou proslulost se zasloužily především jeho prózy. Známé jsou také jeho knihy esejů, v nichž probírá dějiny evropského románu a většina studentů literatury zajisté přišla do kontaktu i s jeho dobově poplatnými básnickými sbírkami. Naproti tomu dramatické dílo, snad s výjimkou Jakuba a jeho pána, je pro oči širší veřejnosti stále spíše neviditelné. Kunderovy hry […]

Vojtěch Velísek: Třikrát z Levého

Když nemačkal spoušť fotoaparátu, cvakal propisovačkou – Édouard Levé, francouzský fotograf a autor knih Autoportrét, Sebevražda a Díla. Prizma každodenní zkušenosti, která je vžitá natolik, že poukázání na ni formuje neobvyklost, nerámuje pouze Levého vizuální tvorbu, ale zasahuje i do zmíněných knih. Ty jako nesouvislý triptych vydalo nakladatelství Rubato. Čtvrtá kniha Journal (2004) na svůj překlad stále čeká.

Komentář: Facebook jako literární instituce?

O důležitosti sociálních médií v dnešním světě se asi nemusíme příliš přít. Pro mnoho lidí představují nedílnou součást každodenní rutiny, fungují jako zdroj informací, jako prostředek pro spojení s jejich okolím i jako způsob manifestace vlastní identity. Vždyť i to, že člověk svůj facebookový profil nemá nebo ho zrušil, je ve své podstatě vyjádřením určitého postoje.

Marek Lollok: O kritice Pokorné

Názvem recenze výboru kritických příspěvků dlouholeté šéfredaktorky Revolver Revue Terezie Pokorné záměrně odkazuji ke stati Jana Lopatky z roku 1964. V jednom ze svých nemnoha obecněji zaměřených textů Lopatka vyslovuje myšlenku, že kritika je oproti umění vždy sekundární a služebná, neboť údajně „žádný kritický postoj nemůže být plně práv ani dílu, ani neopakovatelnosti citlivého konzumentského zážitku“, resp. že „sebegeniálnější […]

Marie Mokrá: Reflexe pro fajnšmekry

Autorem knihy Básnický rok je docent Jiří Poláček, který působí na brněnské Pedagogické fakultě  Masarykovy univerzity. Dílo je první vlaštovkou nové edice nazvané příznačně Reflexe, v níž by měly vycházet populárně či esejisticky pojaté publikace vyučujících zmíněné fakulty. Může být tedy Básnický rok považován za  průkopníka, který naplní záměry celé unikátní edice?

Petr Kuběnský: (dva plus) jedna báseň

V recenzích Pulsů se jen zřídkakdy objeví kniha poezie. Určitou náhradou by měl být nepravidelný seriál, kde se pokusíme o krátkou reflexi vždy několika sbírek, nazvaný Jedna báseň. V prvním díle si přiblížíme osobitý debut Dany Malé Domy v řadě, útlý soubor reflexivní poezie Den vytažený ze zásuvky od Kateřiny Komorádové a sbírku Miloše Doležala Ezechiel v kopřivách, jejíž vznik mimo jiné […]

Jitka Cholastová: Rovnoběžné děje

Voliéry vycházejí posmrtně jako poslední kniha Zuzany Brabcové. Nelze se ubránit dojmu, že s tímto vědomím byly i psány. Jsou nejen dalším autorským krokem, navazujícím na předchozí Stropy, ale také syntézou motivů a témat, které se objevují ve starších románech. Čteny v jejich kontextu se jeví jako završení mimořádně soustředěné a poctivé tvůrčí cesty. Pro první seznámení s autorčiným dílem nebo jako jeho […]

Lukáš Vlasák: Můry Buštovy generace

Ačkoliv by bylo až lákavě snadné označit Pavla Buštu (nar. 1991) za autora nejmladší generace a ohladit tak rázem veškeré hrany kritických výtek vůči jeho stylu (v dikci: „Však on se z toho kluk ještě vypíše…“), učinit to nelze. Bušta není debutant a navíc – píší a publikují i mladší. Tací, kteří mnohem více odpovídají profilu tzv. generace Z (byť třeba jen o dva […]